Loučení se svobodou

Loučení se svobodou, nebo taky rozlučka se svobodou, je tradiční oslavou na počest ženicha či nevěsty. Někdy jde pouze o jednodenní akci, ale velmi oblíbené jsou také víkendové či vícedenní akce, které většinou pořádají nejbližší přátelé snoubenců. Dříve bylo zvykem pořádat rozlučky den před samotným obřadem, aby si snoubenci užili posledních několik hodin svobody. Dnes se rozlučka se svobodou koná i několik týdnů před svatbou, především z praktického hlediska. Nikdo nechce mít v nejdůležitější den jejich života kocovinu.

Ženichovo loučení se svobodou (anglicky stag party, bachelor party, stag night nabob stag weekend) většinou organizuje svědek a účastní se ho nejbližší přátelé a rodina. Oslava většinou začíná večeří a následně pokračuje návštěvou barů a stripklubů. Rozlučku pro nevěstu(anglicky hen party, bachelorette party) většinou organizuje svědkyně či jedna z družiček. I na dámské rozlučce se svobodou se může objevit striptér. Záleží pouze na preferencích každé nevěsty a skupiny přítelkyň. Někdo raději než bujaré oslavy absolvuje klidný wellness víkend, víkendový pobyt v zahraničí, či ochutnávku vín. Budoucí nevěsta i ženich by si měli každý projít svojí vlastní rozlučkou se svobodou. Nejlépe na opačných stranách města. Nablízku si budou celý zbytek života. Pro jistotu, by se tuto jednu noc prostě potkat nemuseli. V naší nabídce najdete spoustu dekorací, her a doplňků, které zajistí zábavu po celou dobu rozlučky se svobodou!

Stejně tak je na rozlučce se svobodou důležitá výzdoba a dekorace vybraného prostoru. V naší nabídce najdete různé druhy girland, pom pomů, spirál a závěsných dekorací. Rozhodně však nesmí chybět tématické balonky s nápisem „hen party“, které si můžete nechat nafouknout heliem u nás na prodejně i na počkání. Nevěstě pořiďte šerpu s barevným nápisem Bride to be, placku na klopu kabátku, čelenku s nápisem Budoucí nevěsta či korunku se závojem. Každý bude hned vědět, kdo je královnou večírku a středem pozornosti po celý večer. Samozřejmě je nutné ozdobit i zbytek skupiny - družičky a svědkyni. Pro družičky a svědkyni máme v nabídce různě doplňky s nápisem “I Do Crew”, placky s nápisem Hen Party, bláznivé čelenky, nebo panáky na krk. Pokud jdete do klubu, všichni by měli vědět, které partě patří tahle noc! K tomu jsou opět vhodné šerpy, placky nebo třeba i dočasné tetování s nápisem Bride to be a Hen party. Pokud máte odvahu, nabízíme i mnoho pepných doplňků. Například penisová brčka, panák na krk s penisem či sexy podvazky.

Pánové věci jako dekorace na jejich rozlučce se svobodou nejspíš řešit moc nebudou. Maximálně tak hry, které ale vřele doporučujeme. Například panáková ruleta nebo kartičky s bláznivými úkoly jistě zábavu rozjedou. Ženich se taky může ozdobit prsatou čepicí, koulí na nohu a tričkem s nápisem Game over. Ale určitě spoustu pánů bude zajímat ta hromada zábavných věcí, které mohou koupit budoucímu ženichovi pro pořádnou zábavu na párty. Například činka na penis. Proč? Protože bicáky umí posilovat každý, ale tohle... tohle je teprve výzva!

Hry na rozlučku se svobodou prostě patří!

Pro dámy: Házení koužků na penis – jednoduchá zábava, s trošku lechtivějším vzhledem. Ideální na dámské rozlučky se svobodou. Vezmete kroužek a hodíte. Pokud chcete zvýšit obtížnost, prostě si dejte dalšího panáka. Zábava pro všechny!

Ruleta s úkoly (jako náhrdelník) – opět jednoduché, žádná těžká pravidla. Doporučujeme pro budoucí nevěsty. Je to váš večer, vy se můžete rozhodovat kdo bude kdy točit. Vytočte si úkol a splňte ho. A jaký bude trest za odmítnutí už je jen na vás.

Losy s úkoly – Kupte si naše losy na svojí rozlučku. Každé jeden dejte, a nechte osud v jejich rukou. Copak si asi seškrábnout? Ano, tady se moc vyhrát nedá... ale té zábavy si užije opravdu hodně.

Univerzální:I pro pány máme širokou nabídku. Například karty s úkoly. Modre pro pány, růžové pro dámy. Je čistě na vás, jakým způsobem je použijete. Jestli necháte tahat z balíčku, rozdáte nebo si jednu vezmete spolu s každým dalším panákem. Odvažte se a zkuste splnit pár úkolů. Vaše rozlučku se svobodou to udělá naprosto legendární! 

Panáková ruleta... Když je poker moc náročný. Máte ostýchavé hosty, nechce se jim moc do pití? Vyřešte to naší ruletou! Do každého panáku nalijte něco jiného.. a prostě si zatočte. Pravidla jsou opět čistě na vás. Vytvořte si proto hru čistě podle svých představ!

Rozlučka se svobodou je většinou jen jednou za život. Tak její přípravy nenechávejte na poslední chvíli a neodflákněte ji. Pořádně ji naplánujte, nakupte a zařiďte vše potřebné s předstihem. Tím myslíme výzdobu, dekorace, alkohol, jídlo a spoustu doplňků a her pro nastávající, aby jste se nenudili. Odvažte se na svůj poslední den svobodě!

A jak to bylo s námluvami a loučením se svobodou v minulosti?

Pokud měli rodiče dívky potřebné věno, vdávala se děvčata hned, jak se k tomu naskytla vhodná příležitost. Mladé nevěsty nebyly žádnou vzácností. Svobodných slečen vyššího věku nebývalo na vsích mnoho. Všem svatbám předcházely námluvy neboli zásnuby, což byla v každé vsi velká událost. Námluvy většinou probíhaly odpoledne v sobotu nebo neděli, tedy ve sváteční dny. Na námluvy s sebou vzal ženich svého otce, dohazovače nebo družbu (ženichův druh, neboli druhý po ženichovi), rychtáře s konšelem a některé muže z příbuzenstva. Všichni ozdobení rozmarýnovou snítkou. Matka se námluv účastnila pouze v případě, že se s nevěstou zatím ještě nesetkala. V případě že dorazila, darovala nevěstě tolar nebo zlaťák na „dobrou vůli“. Někdy námluvám předcházelo i zjišťování věna nevěsty.

Když se vyjednalo věno a všichni se dohodli na termínu svatby, ženich měl za úkol vyjednat na faře tzv. ohlášky, které předčítal farář během nedělní bohoslužby. Připravovaná svatba a uzavření manželství se dávalo na vědomí takto: „Do stavu manželského vstoupiti míní nevěsta X a ženich Y“ nebo taky „Ohlašuje se láskám vašim, že v stav manželský vstoupiti míní nevěsta X a ženich Y“. Bylo zvykem číst ohlášky třikrát po sobě, což znamená, že musely z kazatelny zaznít celkem třikrát, buď o třech nedělích, svátcích, nebo při obvyklých shromážděních věřících příslušné farnosti. V době ohlášek, měli snoubenci právo nosit znak zasnoubení. Pro ženicha to byla větvička z rozmarýnu a pro nevěstu zelený rozmarýnový věneček. Slovo nevěsta pochází od Římanů a je spojeno s bohyní Vestou, které se panny zavázaly slibem, že se nikdy neprovdají a budou její služebnice. Dívka, která se provdala a bohyni Vestu tak opustila byla nevěstou. Slovo ženich je odvozeno od ženy, kterou muž k sobě pojímá. I když dívky před obřadem bývávaly panny, odvozoval se výraz ženich od slova žena, kterou se dívky staly ode dne svatebního obřadu.

Svatební přípravy a svatba

Každá chystaná svatba byla na vesnici velkou událostí. S přípravami, které trvaly asi čtyři týdny, se začínalo ihned po zásnubách. Podílelo se na nich velké množství lidí, většinou ženská část rodiny a ženy ze sousedství. Všichni se scházely v domě rodičů nevěsty a ženicha, aby pomohly s přípravou jídla na svatební hostinu. Zvykem bývalo, že ženy z celé vesnice nosily do domu dary v podobě potravin: mléko, povidla, mouku, vejce, máslo, ořechy, mandle. Většinou se pro přehled zapisovalo, kdo co donesl, aby se pak rodina mohla revanšovat. V domě rodičů nevěsty a ženicha se pekly malé svatební koláčky i velké koláče, které dříve představovaly svatební dort. Velikost svatebních koláčků se lišila podle kraje - od velikosti pětikoruny až po průměr hrnečku. Na Novojičínsku se třeba pekly velké ploché koláče, tzv. pecáky, které se roznášely ihned po upečení všem příbuzným a známým, dokonce i těm, kteří na svatbu nebyli zváni.

Samotné místo konání svatby pak bylo vždy dané. Obřad se konal v místě bydliště nevěsty v nejbližším kostele, později se zavedením občanských sňatků na nejbližší radnici. 

Stejně tak místo pro svatební hostinu bylo předem určené - hodovalo se v domě rodičů nevěsty nebo výjimečně v místním hostinci. V období první republiky a zvláště po druhé světové válce odcházel průvod do hostince vedle kostela, kde se tančilo. Na svatbu na venkově se zpravidla zvala rodina, sousedé a farář a důležitými postavami byli družička a mládenec. Velmi důležitou roli zastával ženichův svědek - družba zvaný také jako tlampač, plampač, nejstarší mládenec, starosta, starosvat, svat, smlouvčí. Byl řečníkem, inscenátorem, vypravěčem, pořadatelem a smluvčím v jedné osobě. Jeho hlavní úlohou bylo řídit chod celé svatby a veselit všechny přítomné vtipnými přípitky, anekdotami, povídkami,… Vypomáhaly mu také slavnostně oblečené družičky. Na svatbách se družičkám dostávalo čestného místa, protože byly považovány po nevěstě za druhé nejdůležitější - jak u samotného oltáře, tak na hostině. 

Kromě funkce svědků plnili družičky a mládenci i jiné úkoly. Zvali na svatbu, obsluhovali svatebčany, organizovali vybírání darů a nebo vedli ke svatebnímu stolu. Bývalo zvykem, že si ženich s nevěstou dávali navzájem dary. Nevěsta dostávala svatební kytici, střevíčky, krajově peníze na svatební šaty a dárek „prvního probuzení" - většinou šperk z drahého kovu. Nevěsta ženichovi věnovala vlastnoručně vyšívanou košili nebo manžetové knoflíčky, hedvábný šátek nebo kapesníček, ponožky, krajově ještě klobouk a svatební pírko z rozmarýnu.

Tradice obdarování se týkala také rodičů. Ženich daroval matce nevěsty dort jako poděkování za dceru a současně nevěsta darovala matce ženicha dort jako výraz poděkování za syna.

Děkovací dorty mívaly různé podoby - tvar srdce, knihy nebo podkovy; krajově dorty nahrazovaly velké koláče. Během svatební hostiny se dorty matkám věnovaly se slovy: „Maminko milá, mějte mě ráda jako vašeho syna/ dceru“. Zvláště u matky ženicha se přebírání dortu sledovalo s jistým napětím. Souhlasila-li matka se synovým výběrem, dort přijala, nesouhlasila-li, odmítla ho. Nepřijetí dortu tchyní bývalo svatebčany odsuzováno.

Ženichova matka také dávala nevěstě zlatý šperk jako symbol přijetí snachy za vlastní dceru. V některých krajích ženich daroval matce nevěsty látku, ze které si pak nechávala ušít šaty na svatbu. Také ženichova matka dostávala od nevěsty látku na šaty, otec ženicha býval obdarován košilí a vínem.

Završení svatebních příprav se neobešlo bez rituálu loučení snoubenců se svobodou. Oslavy v předvečer svatby se účastnili jen svobodní - ženich se loučil s mládenci a nevěsta jen s družičkami a kamarádkami. V některých krajích se slavilo tak bujaře, že se kolikrát sešlo více hostů než na svatbu. (Z praktických důvodů se loučení se svobodou organizovalo alespoň dva dny před svatbou, neboť by také někteří nemuseli na svatbu vůbec dorazit a pokud by se jim to i podařilo, rozhodně by nebyli v žádoucím stavu.) Ve svatebních domech mládenci stavěli slavobrány, které družičky zdobily myrtami a květinami. V domě nevěstiných rodičů se scházely svobodné dívky a panny, které podle přesných pravidel pletly věnečky a pírka s červenou stuhou pro všechny svatebčany. Dříve se svatební pírka a věnečky pletly z rozmarýny, kterou si nevěsta sama vypěstovala.

Nevěsta připravovala pírka s mašlí pro družbu a staršího mládence; pro každého dva – jedno na kabát a druhé na klobouk. Mladší družička pletla věneček pro nevěstu, starší pro ženicha. Ostatní družičky vázaly rozmarýnové pírko pro svého mládence, všechny společně pak připravovaly rozmarýnu pro ostatní svatebčany. Knězi se pírko rozmarýny s bílou stužkou podávalo v den svatby u oltáře. Nakonec družičky vyzdobily rozmarýnou, stuhami a květinami celý dům nevěstiných rodičů.

Během celého večera nevěsta přijímala gratulace a dárky, především od těch, kdo nebyli pozváni na svatební hostinu druhý den. Ve stejnou dobu se setkával ženich v domě svých rodičů s mládenci a se svými kamarády. Po zpěvu a hodování v domě rodičů ženicha se všichni včetně muzikantů za zpěvu přesunuli k domu nevěsty na dostaveníčko. Tou dobou nevěsta s družičkami dokončovaly svůj rozmarýnový sedánek. Od nevěsty se očekávalo, že pokropí rozmarýnové věnečky a pírka vlastními slzami jako symbol rozloučení se svobodou, k čemuž jí nejednou dopomáhaly tklivé písničky, které slyšela během dostaveníčka. Po druhé třetí písničce přinášel nevěstin otec hudebníkům většinou tekutou odměnu - pivo nebo kořalku a koláč nebo guláš. Kdo procházel okolo svatebních domů, musel ochutnat kořalku a koláčky a popřát nevěstě a ženichovi dobré manželství. Později k večeru si přicházeli zatancovat i ženatí a vdané. Veselí nezřídka končívalo až po půlnoci.